O „úředním jazyku“ ve Slezsku 1851-1910

O „úředním jazyku“ ve Slezsku 1851-1910
Vydáno dne 17. 10. 2009 (613 přečtení)

V souvislosti s příspěvkem předneseným v Krnově na setkání „Zbořit hradby mlčení“ 4. -6. 9. 2009 se objevily dotazy. Jak to bylo s používáním jazyka na úřadech a soudech ve Vévodství Slezském (Herzogthum Schlesien) po oddělení se od Moravy 30. 12. 1849. V té době objevují se snahy uplatnit ustanoveni josefínského soudního řádu z roku 1787, který v článku 13 dovoluje stranám a jejich právním zástupcům užívat jazyka v zemi obvyklého.

V roce 1851 však dochází k vydání dvou ministerských nařízení jazykovým pro Vévodství Slezské. Ministerstvo vnitra vydává 25. září 1851 nařízení č. 4663, v němž se mimo jiné praví:
Es wird hiernach für die politische Verwaltung u. für die Gerichtspflege als Grundsatz gegen-wärtig zu halten sein, dass die in Schlesien vorkommenden slawischen Volksdialecte nicht zu einer besonderen Ge¬setzessprache erhoben werden können, ebenso, dass um dieser Dialecte willen keine andere in Schlesien nicht hei¬mische Sprache als offizielle Landessprache einzuführen sei. Wohl aber haben die landesüblichen Dialecte und die ihnen zunächst verwandte czechische oder polnische Sprache als Verständigungsmiíttel mit Personen, die der deutschen Sprache nicht mächtig, zu dienen.
Ministerstva spravedlností pak 3. listopadu 1851 vydává nařízení č. 13.470, v němž se prohlašuje:…. die aus diesen und mehreren analogen Anlässen eingeleiteten amtlichen Erhebungen und Verhandlungen haben jedoch herausgestel1t, dass in Schlesien weder die polnische noch die böhmische Sprache als Landessprachen bestehen, sondern dass nur im Herzogthum Teschen ein der polnischen Sprache ähnlicher Volksdialect (das sog. Wasserpolakisch) vorkomme, welcher aber in keiner Weise bis zu einer Schriftsprache ausgebildet sei und noch weniger als die polnische Schrift¬sprache angesehen werden könne.
Důsledkem těchto nařízení byla čeština a polština je vyloučena ze všech státních úřadů a podání jsou jen v jazyce německém přijímána a vyřízení od všech úřadů taktéž jen německy vydávána. Do úřadu může být přijat jen úředník, znaly jazyka německého. Po vydání císařského patentu 26. 2. 1961, vydání ústavy a ustanovení Zemského sněmu se zdálo, že v oblasti jazykové nastanou změny. Bylo sice usneseno, že sněmovní zprávy budou vydávány také polsky a česky, avšak již dva roky nato se s tím přestalo. Naopak v roce 1871 sněm vydal jednací řád, kterým byl polsky a česky jazyk z jednání vyloučen. "Návrhy nutno sněmu podávati německy; jsou-li české nebo polské, buď připojen německý překlad, který platí za původní text. Ve sněmovně možno mluviti německy nebo česky a polsky. Slovanské řeči se nepřekládají. Má-li slovanská řeč přijíti do stenografického protokolu sněmov¬ního, musí řečník sám dodati překlad německý, který pak platí za původní text.
V roce roku 1871 byly podány dvě slezské pe¬tice za rovnoprávnost a to česká s 1500 a polská s 5000 podpisy.
Zemská školní rada slezská vydala 15. března 1871 nařízení o závazném vyučování němčině na slovanských školách obecných a 16. ledna 1873 pověstné Zeynkovo nařízení, ve kterém bylo řečeno “Vyučování přijímej postupně vždy více charakter utrakvistický, a budiž užíváno němčiny převážně jako jazyka vyučovacího“.(1)
Pokud se týká pomoci českých na říšské radě, ta byla vůči Slezsku minimální, dá se spíše říci žádná. V memorandu z roku 1879 najdeme jen nejasné stanovisko ke zrušení nařízení z roku 1851, jinak pokud se týká jazykové otázky, je Slezsko vyloučeno zcela. Naří¬zení von Stremayrova (1880), jazyková nařízení Paula Gautsche von Frankenthurn (1898), návrhy jazykového zákona podaných hrabětem F. Thunem (1898) a národnostního zákona E. von Koerbera (1900) byly vydány pouze pro Čechy a Moravu, stejně bylo tomu při návrzích zákonu, jakož i prohlášení Paula Gautsche von Frankenthurn (1905). Po celou dobu neexistoval pevného český program k řešení jazykové otázky v zemích Koruny české. Němci ve svatodušním programu politických stran z 19. 5. 1899 sestavili své požadavky. V těchto je Slezsko země německá, kde úřední řečí má být němčina, a jen výmineč¬ně v některých okresích připouští se čeština resp. polština pro účastníky, kteří notoricky němčinu neznají a advokáty nezastoupené. To mělo platit pro podání stran a ústní jednání styk úřadu s nimi. Všechno ostatní jednání úřední se musí dít německy, a ne¬má-li strana advokáta, muže, je-li neznalá němčiny, žádat překlad vyřízení. Všichni úředníci musí znát německy, ve smíšených okre¬sích nějaká malá část i jazyk slovanský. Ve školách budiž zachován dosavadní způsob (tj. Zeynkovo nařízení), pro střední školy má přístupná jen němčina. Autonomní úřady nelze nutit k vy¬dání neněmeckých rozhodnutí.
Byla-li česká strana neplodná, pak naopak polská strana se chopila iniciativy, kterým bylo polské memorandum o jazykových poměrech na Těšínsku ze dne 1. čer¬vence 1882. Žádá se v něm, aby:
- Na Těšínsku se mohou pol¬ské spisy předkládat soudům a politickým úřadům a vyří¬zeny myjí být jazykem podání. Na Frýdecku to bude platit také pro češtinu.
- Vyučování němčině bude na polských a českých obecních školách na slovanských obec¬ných školách obmezeno na vyšší třídy a to jen jako samostatný před¬mětu
- V Těšíně buď zřízen polský ústav učitelský anebo budou se alespoň dva předměty na dosavadním ústavu přednášet polsky. Učitelem na polských školách muže být jmenován jen absolvent tohoto ústavu.
- Úředníci na Těšín¬sku musí znát polštinu a v okrese Frýdeckém i češtinu.
Výsledkem je Pražákovo nařízení vrch¬nímu zemskému soudu v Brně ze dne 12. října 1882 (č. 15.847). Podle něho mají u zemského soudu a městského delegova¬ného soudu okresního v Opavě a u okresních soudů v Bí¬lovci, Klimkovicích a Vítkově být přijímána také podání česká. U krajského soudu v Těšíně u všech k němu ná¬ležejících soudů okresních také podání česká a polská. V ústním jednání mají užívat jmenované soudy stranám srozu¬mitelné řeči a výpovědi, pokud na jich slovném znění záleží, mají být zaneseny do protokolu v jazyku strany. Obsílky osob, u nichž dá se předpokládat, že znají pouze česky nebo polsky, mají být sepsány v tomto jazyku.
Vrchní zemský soud moravský připojil své plenární usnesení ze dne 19. prosince 1882, ve kterém se praví: Všechna vyří¬zení se vydávají německy, protokoly, knihy veřejné a re¬gistra se vedou německy. Státní návladní musí užívat vesměs jen němčiny. A konečně: Česká a polská podání se při¬jímají u soudů jen tehdy, nemusí-li a nejsou-li také spolupodepsána advokáty. V praxi se toto omezení nevžilo.
Konečně vydáno nařízení ministerstva financí z 16. února 1899, kterým nařízeno pro službu finanční v obvodech hlav¬ního města Opavy a okresního hejtmanství opavského a bíloveckého užívat také češtiny pro vnější službu finančních a berních úřadů, pro obvod města Frýdku a okresního hejt¬manství fryštátského a těšínského vedle němčiny a češtiny též polštiny, v okresním hejtmanství bílském vedle němčiny polštiny.
Na těchto nařízeních spočívá dosavadní praxe u úřadů státních.
Také když roku 7.1. 1907 bylo pod dojmem moravského vyrovnání stanoveny zákonem tyto zásady u samosprávných úřadů. Samosprávné úřady určí si samy svou úřední řeč. Ve smíšených soudních okresích jsou povinny autonomní úřady první instance úřední spisy a podání, která jsou sepsána v jedné ze tří v zemi obvyklých 'řečí, přijmout. Pokud není tato řeč zároveň řečí úřední autonomního úřadu, mohou si tyto spisy dát přeložit u zemského výboru. K samosprávným úřadům první instan¬ce patří: obce, okresní silniční výbory, kostelní konkurenční výbory, správy kontribučních fondů apod. Byla zřízená zemská překládací kancelář.
Pod tlakem vídeňské vlády poskytl slezský Zemský sněm usnesení ze 7.10.1907 oprávnění městům a obcím, aby samy rozhodly o svém úředním a jednacím jazyku. Toto usnesení se však nestalo zákonem a navíc se vůbec nedotklo jednoznačného prvenství němčiny jako jazyka obvyklého v zemi oproti češtině a polštině. Zemský výbor nadále odmítal vyřizovat podání soukromých osob a spolku jinak než v němčině, prohlásil sám za svou řeč a za řeč zemských ústavů němčinu, i když pro¬jevil ochotu přijímat od úřadů i osob podání v jiné ve Slez¬sku obvyklé řeči. Vyřízení děje se ovšem německy; pro úřady, které ohlásily češtinu nebo polštinu za svůj úřední jazyk, přikládá se překlad. V zemské kanceláři překládací nepřekládají se věci týkající se působnosti přenesené, aneb vycházející od jiných než samosprávných úřadů. Přípisy a výměry zemského výboru soukromým osobám vydávají se jen německy. Tato poslední zásada byla sice r. 1908 říšským soudem prohlášena za protizákonnou, na samé věci se tím nic nezměnilo.
Po vydání zákona o jazyku úřadů samosprávných staly se pak pokusy zlepšit postavení češtiny u úřadů státních na základě dosavadních zákonů a nařízení. Pokusy ty vedly k částečným výsledkům u politických, finančních a poštovních úřadů potud, že zasílají tyto spisy dvojjazyčně pro celé obce. Jinak však politické úřady protokolují i dále jen německy, a vyřizují buď německy aneb dvojjazyčně.
Soudní praxe byla následující:
Zemský soud v Opavě a krajský soud v Těšíně přijímal česká podání, vyřizoval je německy, protokoly se psaly ně¬mecky. Čeští soudcové mohli jednat česky. Kni¬hovní zápisy dějí se německy.
Okresní soudy:
V Polské Ostravě vyřizoval česká podání česky, proto¬koloval v řeči stran, zápisy do knih provádí v řeči podání;
V Klimkovicích se česká podání vyřizovala česky, protokoly v řeči strany, knihovní zápisy však česko-německy; ve Frýdku se úřadovalo německy; ve Vítkově jednalo se německy, některý soudce vyřizoval také česky, zápisy do knih se děly německy; Okresní soud opavský pravidelně úřadoval německy, někteří čeští soudci také česky. Zápisy do knih se dělaly jen německy;
Ve Fryštátě se úřadovalo se někdy v českých věcech česky, většinou však německy; protokoly a zápisy do knih se dělaly jen německy;
Okresní soudy v Bílovci, Bohumíně a Těšíně úřadoval ně¬mecky, ve věcech trestních psal obsílky také česky. Tu a tam některý soudce český vyřizoval také česky. Zápisy do knih děly se německy.
Takový byl stav kolem „úředního jazyka“ ve Slezsku v podstatě až do konce roku 1918.

Pardubice 22. 9. 2009
Franz Chocholatý Gröger

Literatura:
Reichsverfassung für das Kaiserthum Oesterreich enthalten aufgehoben durch das Kaiserliche Patent vom 31. Dezember 1851, http://www.verfassungen.de/at/verfassung49-i.htm
Grundgesetz über die Reichsvertretung vom 26. Februar 1861 – (R.G.Bl. 20/1861) http://www.verfassungen.de/at/index.htm
Landes-Ordnung und Landtags-Wahlordnung für das Herzogthum Schlesien vom 26. Februar 1861 http://www.verfassungen.de/at/schlesien/schlesien61-i.htm
Gawrecki , Dan, Slezsko po roce 1742, in Slezsko, Matice slezská, Opava 1992 –s.56- 73 -65 1848-1918
Knop, Alois, K dějinám českého jazyka, in: Slezsko, Matice slezská, Opava 1992- s.110-114
Kapras, Jan JUDr., Ceský úřední jazykve Slezsku", Studie histo¬rická, 1909 (náklad. Morav."slez. revue).
Kapras, Jan JUDr,Úřední čeština v Českém Slezsku, Národ I.35 29.11.1917 s.624
Kapras, Jan JUDr, České Slezsko a prosincová ústava, Neodvislost I. 17-18 20.12.1917
Kapras Jan JUdrt Dnešní „sebeurčení Čechů ve Slezsku, Národní Listy č.1 1.1,1918
Kapras Jan JUDr, O českém státě za války a po váce, Český Čtenář, Praha 1925, kde jsou na s.26-37 jsou poslední tří články

(1) Poslanec. Sladký v parlamentu 1925: Předválečná oficielní politika česká nevěnovala pozornost Slezsku! Badeniho jazyková nařízeni platila pro Cechy a Moravu, Stremajerova nařízeni platila také jen pro Čechy a Moravu, o Slezsku nebylo reci, česko-německé vyrovnání připravovalo se v Čechách a provedeno bylo moravským paktem r. 1905, ale o Slezsku se zase nemluvilo. Na rozdíl od Cech a Moravy Cesi tvořili ve Slezsku nejen v určitých okresech, ale v cele zemi minoritu, poněvadž obcovací řeč rakouská napočetla pouze 1/4 českého obyvatelstva. Jedině Slezsko to bylo, kde platilo školské nařízeni Zeynkovo o utrakvismu: ve školách měl bytí utrakvismus, to jest pouze v prvé a druhé třídě se melo vyučovati po česku, ve třetí třídě měla se přibirati čím dále tím vice němčina, takže v posledních letech mělo se vyučovati výhradně německy. Proto nám nechtěli povoliti žádnou měšťanskou školu, odvolávajíce se na to, ze podle Zeynkova nařízeni má si žák obecné školy odnésti takovou znalost němčiny, že nepotřebuje měšťanskou školu českou a může studovati německy. http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1925ns/ps/stenprot/139schuz/s139002.htm V roce 1910 bylo ve Slezsku 288 německých, 127 českých, 148 polských, 23 německo-českých a 29 německo-polských národních škol. Ve školním roce 1915/16 měli Češi 4 střední školy- 3 gymnázia (Opava, Polská Ostrava, Orlová) a učitelský ústav v Polské Ostravě, Němci 18 středních škol – 9 gymnázií (Bielitz/Bílsko, Friedeck/Frýdek, Teschen/Těšín, Troppau/Opava–dvě, Weidenau/Vidnava, Oderberg/Bohumín, Freiwaldau/Frývaldov, Freudenthal/Bruntál), 4 reálky (Bielitz/Bílsko, Teschen/Těšín, Troppau/Opava, Jägerndorf/Krnov), 5 učitelských ústavů (Bielitz/Bílsko, Teschen/Těšín dva, Schles. Ostrau/Polská Ostrava, Troppau/Opava), Poláci 3 střední školy gymnázia v Těšíně a Orlové a učitelský ústav v Těšíně.

Související články:
Sudety 12.9. - 7.10.1938 (10.11.2009)
Dekrety presidenta republiky na mnohé použití (08.11.2009)
Nový Jičín a aktivity 1. čs. samostatné tankové brigády (Květen – srpen 1945) (08.11.2009)
Činnost vojáků 1.čs. samostatné tankové brigády - násilné vysídlení Němců z Krnova v červnu až srpnu 1945 (15.09.2009)
Krátký přehled dějin Slezska a národnostní otázky regionu (11.09.2009)
ZÁNIK SLEZSKA 1.12.1928 (12.11.2008)
Dvoujazyčné názvy obcí (31.10.2008)
Ztráta domova (21.10.2008)
POKUS OBYVATEL ZÁPADNÍHO SLEZSKA O REALIZACI PRÁVA NA SEBEURČENÍ (15.10.2008)
Rok 1848 konec bohemismu v Čechách (10.04.2008)

:: Zobrazit všechny související články ::

Zpět | Autor: Bc. Franz Chocholatý Gröger | Komentář: 0 | Přidat komentář |