Vyšetřování skončilo, zapomeňte!

Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
Vydáno dne 06. 03. 2008 (5819 přečtení)

Vyšetřování a stíhání původců poválečných excesů bylo v roce 1945 a také v roce 1947 podmíněno jak politickými a společenskými okolnostmi, tak také konkrétními faktory, mezi něž patřila také skutečnost, že mnohé z osob nemohly být zjištěny z objektivních příčin a také vypátrány, neboť v pohraničí bezprostředně po skončení války panovaly podivné poměry.

Bylo to způsobeno jak neexistencí civilních správních orgánů, tak nechutí armádních a bezpečnostních složek zajišťovat pořádek. K tomu přispěly také skupiny lidí vydávající se za partyzánské oddíly či bojové skupiny kryjící se pod různými názvy. Mnohdy tyto revoluční „formace“ kryly svou kriminální činnost za revoluční očistou pohraničí. Mnozí členové těchto skupin byli ještě před několika dny aktivními spolupracovníky gestapa. Totožnost některých skupin či jedinců byla sice veřejně známa, ale pátrání po nich vzhledem k velké pohyblivosti a možnosti získat novou totožnost či potvrzení o partyzánské či odbojové činnost a liknavost vyšetřovacích orgánů zvyšovaly možnost beztrestnosti. Často se tak stávalo, že vyšetřený případ vyzněl do prázdna. Musíme vzít také v úvahu fakt, že tzv. revoluční poválečná doba uvolnila prostor pro aktivity lidí, kteří se do „revolučních aktivit“ zapojili jednotlivě nebo v bojových či partyzánských skupinách zcela po svém, využívajíce krycích, smyšlených či falešných jmen, nepravých či nedostatečných dokladů a mnohdy s vymyšlenou odbojovou minulosti. Tito jednotlivci či skupiny sledovali především své zištné zájmy a konali na vlastní pěst. Pohraničí této doby byla směsice lidí různých národnostních skupin, rozdílné minulosti, osudů a charakterů - místní Němci, čeští starousedlici, novoosídlenci a zlatokopové, němečtí běženci, uvolnění zajatci a osoby zde nuceně nasazené čekající na repatriaci či se jí vyhýbající, vojáci Rudé armády, povětšinou rabující, vojáci československé armády, příslušníci bojových skupin a RG (rabovacích gard), lidé se zde ukrývající či prchající a osoby s rozsáhlým trestním rejstříkem. K tomu musíme přičíst presidentkou amnestií z 31. 7. 1945. To vše velmi znesnadňovalo šetření tzv. revolučních excesů. Nemožné bylo stíhat pro zločiny, mnohdy závažné, příslušníky Rudé armády či případně osoby nosící jejich uniformu, zběhy a „marodéry“. České orgány měly příslovečné obavy z rasantních postupů vůči vojákům Rudé armády, jak vidíme z hlášení SNB z těchto oblastí. Kouzelným uzavřením, mnohdy se známými osobami, bylo vyjádření, že čin spáchali “neznámí rudoarmějci“. Sice se někdy sovětské orgány zajímaly o šetření takových případů a převzali je do svých rukou, výsledek byl však pro československou stranu tabu.
Kriminální úřadovny ve spolupráci se stanicemi SNB vyšetřovaly, v rámci svých možností, především kriminální případy, především majetkovou trestnou činnost – bytové krádeže, okrádaní zadržených Němců. Mimo jejich zájem, často vynucený, bylo zneužívání úřední moci i násilné činy s touto úřední mocí související, takže činnost kriminalistů byla zaměřena na kriminální skutky jednotlivců. Když se těchto činů dopouštěli příslušníci bojových skupin, RG či Bezpečnosti dostávaly se na okraj zájmů kriminalistů. Do jisté míry byl obdobný postup orgánů ministerstva spravedlnosti. V případech, zvláště šlo-li o násilí vůči většině německého obyvatelstva spácháno moci úřední či osobami reprezentující státní moc, bylo jejich šetření již v zárodcích nebo po objevení se dalších faktů odstaveno. Mnohdy bylo šetření přerušováno či zastavováno s výmluvou na nedostatečnost důkazů. Pokud se dotyčné osoby dostaly do vazby, byly následovně propuštěny. Tento postup byl nejednou spojován s vlivy osobního, stranického, politického či jiného charakteru. Rozhodující byl státní zájem. A státním zájmem bylo nenarušit obraz demokratické země (lépe řečeno národně socialistické) v očích ciziny. Ještě v přelomu let 1945- 1946 nebyl zájem šetřit excesy. Navíc aktéry excesů s největším počtem obětí byly osoby podléhající vojenské jurisdikci, mezi ně také patřili ministerstvem obrany uznání partyzáni.
Při vyšetřování se vycházelo z premisy, že osoby vedoucí boj proti nacistům a jejich spolupracovníků v době nesvobody – 30. 9. 1938 – 4. 5. 1945 – nemohou být trestány za své činy, což bylo dle československého zákonu jinak trestné. Tato zásada vycházela z ústavního dekretu presidenta č. 11/ Úř.věst. z 3. 8. 1944 o obnovení právního pořádku. 1) Již 6. 12. 1945 uložilo předsednictvo vlády ministerstvu spravedlnosti předložit nový zákon o amnestii. Délka amnestie byla prodloužena do 9. 7. 1945, tedy k datu kdy vešel v platnost tzv. velký retribuční zákon. Vláda však prosazovala prodloužení doby beztrestnosti do 28. 10. 1945. V lednu 1946 předložila ministerstva spravedlnosti obrany osnovu zákona prodloužení beztrestnosti od 30. 9. 1938 do 28. 10. 1945 v souvislosti s „bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo v souvislosti s ním“. Tyto činy byly kvalifikovány jako „Výraz touhy po spravedlivě odplatě“.
V lednu 1946 byl zahájen tzv. organizovaný odsun Němců a pozornost politiků se soustředila na rychlý průběh odsunu, dále na postup retribuce a závažné soudní kauzy. V souvislosti s objevujícími se zprávami o brutalitách páchaných v tzv. porevolučním období, které by nikdo neměl omlouvat, se setkáváme s výrazem „gestapismus“ (poprvé použil Pavel Tigrid v Obzorech z 25. 5. 1946) a po té se často objevuje v českém demokratickém tisku. To vedlo k tomu, že MV vydalo výnos, v němž připouštělo, že vyšetřovací orgány nepostupovaly vůči zadrženým v souladu se zákonem. Veškeré nedovolené a nezákonné výslechové metody měly být příště hlášeny a přísně postihované. To vedlo k tomu, že ústavněprávní výbor PNS měl výhrady k předloze zákona o beztrestnosti činů v době nesvobody. Zákon č. 115/1946 Sb. byl schválen 8. 5. 1946 a nabyl účinnosti 4. 6. 1946.
V roce 1947 se vynořují politické rozpory o dalším směřování země a to ovlivňovalo také závěrečnou fázi retribuce a v této souvislosti vyšly najevo případy násilí, vražd v tzv. porevolučním období. Podchycením otázky excesů v tomto období se podle některých představitelů dalo využít také proti politickému soupeři – KSČ. V řadách této strany bylo mnoho tzv. revolučních mstitelů. Podnětem pro politiky byl článek Mareše v Dnešku z 15. 5. 1947 o brutalitách páchaných v internačním táboře v Kolíně 2)a vědomí o dalších nezákonnostech, které nebyly řádně vyšetřeny, a další odhalení může ohrozit pověst samotné vlády. To vedlo k diskusi ve vládě, podávající zřetelný obraz o postojích politiků jednotlivých stran. Národně socialističtí ministři a lidovec A. Procházka projevili alespoň zájem o prošetření nezákonností, které postihly české lidí, komunisté na čele s Gottwaldem oponovali s tím, že by šetření neprospělo straně. Všichni politici se shodli v tom, že by se neměly otevírat excesy z května a června, jejichž oběti byli Němci. V české společnosti převažovala zásada, že excesy byly nutnou daní při účtování s nacismem a jeho zločiny a že to mělo i řadu nepěkných podob. V této době se vedla parlamentní debata o retribuci zahájená vystoupením Prokopa Drtiny 29. 5. a ukončena jeho expozé 2. 7. 1947.3) V příspěvcích poslanců se objevují slova o odsouzeníhodných praktikách „mstitelů“, jak tomu bylo v kolínském případu. Jak vyplynulo z Drtinova exposé, orgány justice registrovaly pouze zlomek nezákonností.
Na jaře a počátkem léta 1947 začaly některé oblastní úřadovny Státní bezpečnosti na základě dosavadních nebo nově získaných zpráv a na základě pokynů některých nadřízených vyšetřovat známější případy. Podnětem k tomu se staly poznatky o událostech v prostoru Žatec- Postoloprty z konce května a začátku června 1945. Podle prvních odhadů se zde počet popravených pohyboval kolem 500 až 1000 osob. Ministr vnitra Nosek předložil 9. 7. 1947 bezpečnostnímu výboru Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS) zprávu seznamující ho s dosud shromážděnými údaji o případu „Postoloprty – Žatec“ a dalších. Na s. 4 se uvádí, že při obsazování pohraničí zastřelila vojenská jednotka v jistém prostoru v červnu 1945 na 1500 Němců. Na jiném místě bylo v květnových dnech zastřeleno na 150 až 200 osob německé národnosti Zpráva působila na poslance velmi depresivně a v důsledku toho došlo k usnesení vytvořit speciální komisi, složenou ze zástupců všech stran, mající za úkol vyšetřit excesy roků 1945. Do této komise měli vyslat své experty ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti.
Vytvoření parlamentní komise k prošetření hromadných zákroků vůči Němcům a dalším „státně nespolehlivým“ lidem po 5. květnu 1945 schválilo plénum ÚNS 10. července 1945. Již 14. července 1947 vydal odbor VII (pro politické zpravodajství a Státní bezpečnost) ministerstva vnitra příkaz č. j. VII/C-12.504/taj.-43-3 pro zemské a oblastní úřadovny Státní bezpečnosti žádající tyto o zaslání podrobných zpráv o „porevolučních událostech“ a to včetně sdělení, zda tyto události byly šetřeny a kým byly šetřeny. Dále zda byly projednávány soudně a s jakým výsledkem. Bylo nařízeno, aby toto bylo šetřeno nenápadně a to především s ohledem na možnost úniků informací do zahraničí. K obdobnému postupu vyzvala 14. 8. 1947 také Kriminální ústředna ministerstva vnitra oblastní a okresní kriminální úřadovny. 4)
Vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS jednala poprvé 22. 7. 1947, kdy ji byl předložen seznam vybraných případů vypracovaný MV jako Informace ministerstva vnitra ke schůzi vyšetřovací komise. K tomu předložilo orientační údaje také ministerstvo národní obrany. Bohužel předložený materiál nezmapoval alespoň větší část těchto „porevolučních“ excesů. V předložené zprávě „Informace …“ se jednalo jen o devatenáct kauz, rozdělených do čtyř skupin. 5)

I. Případy, které jsou již úředně šetřeny,
II. události min. vnitra známé, které byly však vyšetřovány voj. úřady,
III. případy, které jsou předmětem šetření, které není skončeno,
IV. události, které dosud nebyly ministerstvu vnitra nebo podřízeným složkám min. vnitra známy.

Do první skupiny jsou zařazeny čtyři případy a to:
1) Přerov, kde bylo 18. 6. 1945 zastřeleno jednotkou 4. brigády východní armády pod vedením por. Karla Pazura 246 spišských Němců vracejících se z Čech domů na Slovensko
2) Teplice nad Metují, kde bylo 1. 7. 1945 vojenskou jednotkou pod vedením škpt. v zál. Svobody kulomety postříleno 20 dospělých osob a 5 dětí.
3) Tušť a Lužnici, kde v noci z 24. Na 25. 5. 1945 bylo revolučním soudem svolaným na popud velitele partyzánů plk. Hobzy odsouzeno k smrti 12 mužů a 2 ženy
4) Třebívlice, okres Litoměřice, kde byl usmrcen Jaroslav Hadámek na chodbě budovy, kde byl vězněn

V druhé skupině je zařazeno sedm případů:
1) Liberec, aktivity útvaru RG, při níž přišlo o život několik osob německé národnosti
2) Krnov – v květnu zde byly dislokovány jednotky 1. čs. tankové brigády, vyhlášeno stanné právo
3) Bruntál - v květnu hodil civilista vedle kasáren petardu, vyběhnuvší mužstvo několik Němců zastřelilo
4) Krásné Březno- po výbuchu v Krásném Březně příslušnici posádky v Ústí n. Labem, aniž by k tomu dostali jakékoliv rozkazy, zahájilo palbu na Němce
5) Domažlice postřelil příslušník čsl. jednotky škpt. Josef Fahrner ve věznici zajištěného Němce, kterého odvezl neznámo kam. Pro podezření, že odebírá zajištěným Němcům cenné předměty, bylo zahájeno šetření, při čemž vyšlo najevo, že zadržení Němci byli vyvážení na určené místo a zastřeleni – jeden hrob se nachází v lesíku v obci Draženov (100 Němců), druhý přímo na nádraží v Domažlicích (asi 120 Němců)
6) Bílina – zpravodajský důstojník dislokovaného útvaru por. v zál. slov. národnosti Ladislav Toporcer svévolně zajišťoval Němce a dopouštěl se na nich násilností a to také na osobách, u kterých národnost nebyla prokázána
7) Česká Kamenice – v září 1945 byla MNO předložená zpráva o činnosti národního výboru v České Kamenici, ve zprávě byla zmínka o škpt. Dovarovi, kde se hovořilo o násilnostech páchaných na občanech, které uvěznil

V třetí skupině je zařazeno osm případů dosud šetřených
1) Žatec – koncem května a v červnu 1945 přišla do prostoru Žatec a Postoloprty I.čsl. divize, složená většinou z příslušníků slovenské národnosti. Podle výpovědi došlo v té době k popravám Němců a dle úřední zprávy nachází se v Postoloprtech sedm hromadných hrobů.
2) Žamberk, Dobruška, Náchod, Nové Město n. Metují – dle sdělení MNO z n6.1.1947 nacházejí se v těchto politických okresech hroby německých vojáků, kteří přišli o život za války a květnové revoluce. Hroby jsou v těchto obcích - Rokytnice v Orl. Horách, Říčky, Černá Voda, Hláska, Velké Zdobnice, Kunštát, Nová Ves, Bartošovice, Vrchní Orlice, Panská Pole, České Petrovice, Klášterec n. Orl., Žamberk, Těchovín, Mladkov, Nové Město n. M., Šonov, Vršovka, Olešnice, Nový Hrádek, Bohuslavice, Černčice, Lhota za Čern. Kostelem, Žďárky, Vysokov, Studnice, České Meziříčí, Náchod, Čeká Skalice
3) Hranice - byli v internačním středisku týraní Češi a Němci
4) Ostrava – po vzpouře v budově firmy Hanke, kde byli zadržováni Němci, bylo 21 vzbouřenců zastřeleno. Mimo to docházelo zde k týraní a mučení zadržených osob
5) Klatovy – ve věznici docházelo k násilnostem proti zatčeným osobám většinou německé národnosti
6) Hustopeče – dne 14. 5. 1945 byli zastřeleni něm. občané ve sklepě radnice
7) Litomyšl – členové vyšetřovací komise se dopouštěli násilností
8) Kolín – v internačním táboře se strážci dopouštěli násilností.

Budeme-li vycházet z těchto materiálů, pak výsledky postihu provinilců jsou více než hubené. V první skupině bylo dáno jedno trestní oznámení proti skupině v souvislosti s vraždami v Teplicích n. M. a předání případu vraždy v Třebívlicích státnímu zastupitelství. Ve druhé skupině to byly jen dva případy, které se dostaly k soudu- násilnosti páchané příslušníky Obranného zpravodajství (OBZ) v Bílině a České Kamenici, odsouzen byl jen škpt. Vilém Dovara.
Komise zahájila svou činnost šetřením události v Teplicích n. M. a pak v prostoru Postoloprt a Žatce (šetření komise ÚNS 31. 7. 1947 u okr. soudu)
Komise pracovala s použitím materiálů poskytovaných ministerstvy vnitra a obrany a na základě těchto materiálů a vlastních poznatků doporučovala určitý postup a to včetně zahájení trestního řízení nebo uplatnění ustanovení zákona č. 115/1946 Sb. Práce komise byla respektována, komise však neměla exekutivní pravomoci. Po dobu působení komise tj. od léta 1947 do počátku roku 1948 bylo pro potřeby komise sledováno kolem padesáti případů, komise však přímo na místě šetřila jen několik případů. U naprosté většiny hlášení shrnující charakteristiku každého případu chybělo stanovisko komise.
Orgány MV, ministr vnitra již před tím upozornil na nedozírné škody, které českému státu vznikají projednáváním porevoluční události v domácím tisku, především Státní bezpečnost však věnovala velkou pozornost článkům v časopisech a periodikách věnující se excesům a gestapismu ve vězeních a internačních táborech, jakými byly Dnešek, Slovo Pošumaví (periodický časopis Svobodného Slova), Svobodné Slovo, Kutnohorský kraj a j., zvláště však autorům článků, např. Michalu Mareši.
Mnohdy se zdá, že pro některé příslušníky Státní bezpečnosti byl to úkol důležitější, než šetření okolností excesů a nepřístojností páchaných v porevolučním období na Němcích i Češích. Orgány státní bezpečnosti šetřily ohlasy porevolučních událostí v zahraničním tisku a to především britském a také činnost tzv. Jakschovy skupiny a jejich podnětu uveřejněných v zahraničním tisku. Informace pro pana ministra z 4.8.1947 hovoří o akcích Jaksche a katolické církve v Německu. Na základě jeho aktivit mají Američané k dispozici přesné vylíčení masakrů v Praze, Žatci, Postoloprtech, Chomutově, Mostě, Ústí n. L., znají místa masových hrobů. 6)
Wenzel Jaksch zpracoval petici o porevolučních excesech na Němcích a předal ji generálnímu tajemníkovi OSN. 7)V září 1947 je text petice zaslán také předsedovi komise Bunžovi. Po uveřejnění Jakschovy petice v roce 1947 byly oblastní úřadovny Státní bezpečnosti pověřeny na základě výnosu č. VII/C-14050/taj.47 z 3. 10. 1947 vyšetřením porevolučních událostí uváděných v Jakschově petici. V měsíci říjnu jsou pak zasílány zprávy o šetření- Porevoluční události – Petice W. Jaksche - odpověď na s. 88-89 Jakschovy petice týkající se Brna z 24.10.1947 8)neb Porevoluční události – Petice W. Jaksche z 27. 10. 1947 zaslaná přednostou zemské úřadovny státní bezpečnosti v Čechách k rukám přednosty VII. Odboru plk. gen. štábu Frant. Jandy zde se jednalo o šetření ke stranám petice: 24 „majetek protinacistů, 41-18 „Žatec“, 49-53 „Chomutov“, 50-56„Český koncentrační tábor“(Internační tábor č. 27a č. 28 v Záluží), s. 57„Vpád do Folmavy“,„Roudnice“, 67 a 71„Trutnov“, 71-78„Pražské masakry“(internační tábor ve Strašnicích, Hagibor, v pražské jízdárně, na Strahově, Modřany), 79-85 „Terezinské peklo“, 86-87„Stříbro“a 87-88 události v Plzni. 9)Výsledky šetření povětšinou stvrzovaly, že uváděné události mohly proběhnout nebo neproběhly tak jak uvádí petice, kterou berou jako nedůvěryhodný pramen.
Od konce srpna začínají docházet hlášení kriminálních úřadoven okresů k porevolučním událostem s převahou kriminálních činů vojáků RA, příslušníků bojových skupin, partyzánů, příslušníků RG, ale také do této doby bezúhonných občanů toužících zmocnit se majetků Němců.
Vraťme se však k vlastní činnosti vyšetřovací komise, její práci brzdila neochota úředních činitelů poskytovat o případech násilí či excesů informace z obavy před represí nadřízených či z vědomí zpolitizování úředních složek hledících jen na zájem strany a ne na zájem státu a národa. Další příčinou neochoty jsou obavy z „úniků informací“ a jejich zneužití nepřáteli v cizině k pošpinění republiky či využití „Jakschovou skupinou“ nebo zneužití vnitřních „reakcí“ k rozbrojům. Kdo byl touto „reakcí“ lze vyčíst z tisku levice či zpráv v té době již komunisty ovládané Státní bezpečnosti. Velkou pozornost věnovala bezpečnost také dotazům odsunutých Němců pátrajících po příbuzných a známých. V těchto otázkách sehrál negativní roli Červený kříž, který se snažil manipulovat s informacemi. Dalším polem obav byly exhumace hrobů z porevoluční doby a nebezpečí úniků informací do zahraničí. Je známo, že pachateli excesů byli především členové KSČ a jejich souběženci a komunisté drželi významné posty v bezpečnosti, bylo proto snahou KSČ rozložit odpovědnost za excesy, jak to formuloval Nosek, na všechny společenské vrstvy a třídy. V této souvislosti je nutno povšimnout si dokumentu z 5. 2. 1948 dr. Lukeše zaslaného k rukám dr. Pláčka z odd. III/Aa v němž mu zasílá seznam hlavních účastníků na porevolučních událostech, které jsou zčásti předmětem vyšetřování zvláštní komise bezpečnostního výboru ÚNS. Proto žádá výše uvedeného o doplnění politické příslušnosti. Jde zde o tyto události: 1) Transport Němců z Brna do Rakouska, 2) Brno- Kounicovy koleje, a) Chomutov, b) Most, c) Folmava, d) Krásné Březno, e) Děčín – Podmokly, h) Hagibor,OH) Terezín, i) Stříbro, 3) Ivanovice na Hané, 5) Brodek u Konice s uvedením jmen a funkci hlavních účastníků. 10) Pozdější zpráva ministerstva vnitra o vyšetřování porevolučních události v kompetenci vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS obsahuje na 9 stranách v 43 bodech v 55 místech těchto události jména 164 osob. Tento seznam neuvádí Žatec a Postoloprty. Politická příslušnost či orientace byla blíže určená u 107 osob a v roce 1945, tedy v době šetření, z nich bylo 74 členy nebo sympatizanty KSČ. 11)Tedy dostatečný počet na to, aby po 24. únorů, zájem KSČ a stran NF po šetření excesů zcela vychladl. Již před tím ministerstvo vnitra vydalo nařízení, aby orgány SNB musely zasílat všechna trestní oznámení přímo Hlavnímu velitelství a řídit se jeho pokyny a oznámené osoby musely být šetřeny toliko na svobodě. Ministerstvo spravedlnost instruovalo státní zástupce, aby před každým zahájením trestního řízení proti osobám mající potvrzení o partyzánské minulosti od MNO, věc konzultovali s vedením resortu a bez jejich souhlasu nesměl být partyzán vzat do vazby. Platilo také nařízení ministra vnitra z 30. 9. 1947 o „nejpřísnější šetrnosti“ při zatykání osob, na něž by se mohl vztahovat zákon č. 115/1946 Sb. Tedy v podstatě na všechny, jak ukazuje zpráva z 2. 7. 1947 o kolínském internačním táboru, kdy bylo zahájeno trestní stíhání proti 21 osobám, dle zákona 115/46 zastaveno pro 12 osob.12)
Sami vyslýchání aktéři a svědkové hromadných zákroků proti Němcům často argumentovali tím, že české obyvatelstvo tyto zákroky vítalo a neodsuzovalo. Ve zprávě o exekucích v Postoloprtech se píše, že „šlo o přání a vůli všeho českého lidů po zasloužené odplatě“. Spoluúčastníci povětšinou nevypovídali či nepamatovali si, ze strachu, že jejich výpověď se může obrátit proti nim samým. Všichni účastníci pokládali svou účast na excesech, za národní povinnost a věc národní odplaty. Velitel tábora v Hranicích na Moravě uvedl „Všude se plnila nařízení pana presidenta Beneše a vlády: bijte je hlava nehlava, nikoho nešeřte“.
Údaje o porevoluční době a jejich zpracování pro potřeby vyšetřovací komise ukazují nejlépe přístup bezpečnostních orgánů k jednotlivým případům, ale také svědčí o tom, jak k tomuto problému přistupovaly státní orgány a veřejnost. Komise předložila několik doporučení, jak by se mělo postupovat např. v kauzách Teplice n. Metují, Postoloprty, tábor Hanke v Ostravě, avšak efekt práce byl nulový, zvláště vezmeme-li v úvahu únorové události roku 1948.
Již 3. 4. 1948 byli zadržení a vzati do vazby první poslanci 4. 6. 1948 byla činnost ÚNS na základě vyhlášky ministra vnitra prohlášena za skončenou Poslanec JUDr. Bohumil Bunža, předseda vyšetřovací komise bezpečnostního výboru ÚNS v březnu opustil republiku, neboť věděl, že by se stal cílem trestního stíhání. V době své nepřítomnosti byl ve vykonstruovaném procesu spolu s dalšími odsouzen 25. 11. 1948 Státním soudem v Praze k trestu smrti. 13)
Vyšetřování skončilo, zapomeňte na excesy a jejich aktéry. Trestně stíhaní a odsouzení byli jen ti, kteří emigrovali a dostali se do Spolkové republiky Německo – František Kroup, Václav Hrneček, Jan Kouřil a Kuhn, kdo zůstal v republice, těšil se z vyznamenaní, dobrých postů a chvály. Po roce 1990 došlo na základě podnětů českých občanů a podněty ze zahraničí k tomu, že policejní vyšetřovatelé a státní zástupci některé případy otevřeli a prozkoumali – pochod Němců z Brna, exekuce v Postoloprtech, Tušti, Špindlerově Mlýnu, Mladkově, Tocově, na Náchodsku, Trutnovsku, Ústeckoorlicku, Teplicku a jinde. Zahájená řízení byla však odložená a ukončena s poukazem na promlčení těchto činů, na to že došlo k úmrtím účastníků a svědků a také na nedostatek potřebných důkazových materiálů. Většina pachatelů, odvolávajíce se na ustanovení zákona č. 115/1946 Sb., se vůbec k šetření nedostavila.
Velkou mírou k tomu přispěl také tisk, který ve velké většině neinformoval o těchto činech či podaných žalobách. Tisk to však nečiní ani při odhalování zločinů komunistických po roce 1948. Zdá se, že mají pravdu novináři, kteří říkají, že v národě není zájem o odhalování pokleslých činů jeho příslušníků, vždyť bychom mohli byt spoluvinní, že vědouce o nepravostech nic jsme neudělali. A pak je zde také obava, že někteří z blízkých byli, účastní na těchto excesech či týrání německých spoluobčanů. A svědomí do nynější doby konzumu nepatří, není totiž in.

Pardubice 2008-02-26
Franz Chocholatý Gröger

Poznámky:
1) Podle ústavního dekretu č. 22/1945 vyhlášen pod 30/1945 Sb.
2) Umírali při Fibichově Poemu, Dnešek 15. 5. 1945, M. Mareš, Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince, Prostor Praha 1999, s.310-314
Zákon č. 115/1946 Sb. částka 51,- http://www.mvcr.cz/sbirka/1946/sb51-46.pdf
3) Na soudu národa, Tři projevy ministra spravedlnosti dr. Prokopa Drtiny o činnosti mimořádných lidových soudů a národních soudů, Ministerstvo spravedlnosti, Praha 1947 s. 7-27, s.41-75
4) A 2/1 1765 mikrofiše
5) A 2/1 1765 mikrofiše 6/54 s. 29-40, seznam hrobů A 2/1 1765 mikrofiše 40/54 s.83-85
6) 302-547-18 Jakschova skupina, A 2/1 1765 mikrofiše 48/54
7) Wir heischen Gehör - ein wichtiges historisches Dokument für die Wiedergutmachung der völkerrechtswidrigen Ausweisungen; Petition an die Vereinten Nationen / von Wenzel Jaksch (37 S.). München, Verl. "Das Volk", 1948.
8) A 2/1 1765 mikrofiše 50/54, 51/54
9) 310-67-10 Porevoluční události – petice W. Jaksche zpráva o vyšetřování.
10) A 2/1 1765 mikrofiše 21/54 s. 61-64
11) A 2/1 1765 mikrofiše, 20/54, 21/54 s.65-73
12) A 2/1 1765 mikrofiše, 40/54
13) Pronásledování poslanců Ústavodárného Národního shromáždění v roce 1948, Historická penologie 2/26 s. 39-40, Osudy JUDr. Bohumila Bunži, Historická penologie 2/2006 s. 41- 43
Vyšetřovací komisi bezpečnostního výboru ÚNS nejčastěji pracovala ve složení:
dr. Bohumír Bunža – předseda, lidovec
Dr. Jaroslav Kokeš (KSČ), Karol Bacílek KS Slovenska), Václav Holub (sociální demokrat) , dr. Karel Kácl (národní socialista), Jozef Horvát (slovenský demokrat).
Ministerstvo vnitra zastupoval dr. Zdeněk Lukeš, MNO gen. Jaroslav Brož a pplk. dr. Jan Vaněk, ministerstvo spravedlnosti odborový rada dr. Šimák.
Ještě k činnosti komisi ÚNS, ty pracovaly ve původně zvoleném složení do 11.3.1948, kdy byly zcela obměněny právě v důsledku únorového puče.
Výbor bezpečnostní (24 členů, byl zvolen: 8. července 1946 a ustaven: 9. července 1946 - http://www.psp.cz/cgi- bin/eng/eknih/1946uns/rejstrik/vybory1.htm
Komise vyšetřovací: Schváleno usneseni výboru bezpečnostního ve shodě s výborem branným o zřizení vyšetřovací komise na 66.schůzi ÚNS , 10.7.1947
Stenoprotokoly ze zasedání ÚNS najdete na http://www.psp.cz/cgi- bin/eng/eknih/1946uns/stenprot/index.htm
Jmenný rejstřík na http://www.psp.cz/cgi- bin/eng/eknih/1946uns/REJSTRIK/JMENNY/bc.htm
Věcný rejstřík na http://www.psp.cz/cgi- bin/eng/eknih/1946uns/REJSTRIK/VECNY/INDEX.HTM
Interpelace posl. V. Tichého ve věci terorizováni a tyrani obyvatelstva v České Kamenici organy armády (OBZ) a osobami, vystupujícími jako partyzáni, a nezákonného postupu místní správní komise v České Kamenici a okresního národního výboru v Děčíně. T. 409. http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1946uns/tisky/T0409_00.htm,
Odpověď -T. 581, http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1946uns/tisky/T0581_00.htm
Interpelace posl. O. Hory o poměrech v bývalém internačním táboru v Kolíně. T. 629. http://www.psp.cz/cgi- bin/eng/eknih/1946uns/tisky/T0629_00.htm

Prameny
Archiv bezpečnostních složek, Praha

A 2/1 1765 mikrofiše
310-67-10 Porevoluční události – petice W. Jaksche zpráva o vyšetřování.
302-130-5 opatření vůči Němcům v porevoluční době
302-134-1 činnost odsunutých Němců
302-531-11 nařízení o odsunu antifašistů do sov. zóny
302-531-17 zpráva o odsunu antifašistů
302-547-5 až 20 činnost odsunutých Němců, organizace
302-547-18 Jakschova skupina

Literatura
Dokumenty a svědectví o vyhnání (odsunu) Němců z Žatecka v roce 1945 a Postoloprtském Masakru na civilním obyvatelstvu na základě německé národnosti ve formě digitalních PDF dokumentů – Dokumentace Postoroprty - www.heimatkreis- saaz.de
Franz Chocholatý Gröger, Květen-srpen 1945 krvavá realizace Benešova vylikvidování Němců – 17 stran – PDF http://www.heimatkreis-saaz.de/Kveten.pdf
Mareš Michal, Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince, Prostor Praha 1999
Na soudu národa, Tři projevy ministra spravedlnosti dr. Prokopa Drtiny o činnosti mimořádných lidových soudů a národních soudů, Ministerstvo spravedlnosti, Praha 1947
Nebeský Jiří J. K., Příběh lágru, Tichý TVP, Hranice 2003
Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946, katalog, Eduard Vacek, Federace nezávislých spisovatelů, 2006
Staněk Tomáš, Persekuce 1945, Persekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice ) v květnu - srpnu 1945, ISE Praha 1996
Staněk Tomáš – Adrian von Arburg, Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen-září 1945) Soudobé dějiny 3-4/2006 s. 465-534, 1-2/2006 s. 13-49, 3-4/2006 s. 231-376, UDS Praha
Staněk Tomáš, Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Sešity 41/2005, USD Praha 2005
Vacek Eduard, Osudy JUDr. Bohumila Bunži, Historická penologie 2/2006 s. 41-43 Institut vzdělávání – Kabinet dokumentace a historie VS ČR
Vacek Eduard, Pronásledování poslanců Ústavodárného Národního shromáždění v roce 1948, Historická penologie 2/26 s. 39-40, Institut vzdělávání – Kabinet dokumentace a historie VS ČR
Vejvoda Jaroslav, Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragedie, Svědectví archivu, MOBA, Brno 2006

Příloha:
Porevoluční události – hlavní účastníci
s.63

1. / Transport Němců z Brna do Rakouska
Kapoun, odb. taj. dělnictva – poslanec, Brno KSČ
Klofáč, odb. taj. dělnictva záv. Rady Zbrojovky v Brně, KSČ
Dr. Mencl, zdrav. rada ZNV v Brně, NS
Pořízek, účetní ředitel ZNV, Brno, Lid.
Merganć, býv. člen NV Brno, KSČ vyloučen NS
Ing. Frant. Krejčí, býv. člen ONV, KSČ
Vlad. Podsedník, býv. člen ONV, NS

2. / Brno – Kounicovy Koleje
škpt. Šupáček, působil který působil po revoluci v Kounicových kolejích
Nitsch, býv. velitel Kounicových kolejí po revoluci
Petr Klíma, učitel, Brno, Kotlářská 11
Dr. Pauk, advokát, Brno, Česká ulice
Bohuslav Pokorný, správce ozdravovny „Rejvíz“, býv. zást.velitele tábora Brno
Oldřich Blecha, krim. insp. Brno, velitel stráže
Vidlák, býv. velitel Kounicových kolejí
Miloš Melecha, kontrolor ŘNB v Brně
Oldřich Holoubek, správce budov tábora – Kounicovy koleje
Petr Vyhnálek. rotmistr stráže, t. č. ve vazbě trestního soudu v Brně
Dr. Průša, býv. předseda vyšetřovací komise, Brno
Adéla Skopalová, úřednice ČTK, Brno 6abovřesky, Šeránkova 4b

-2- až –9- 73 - 65

a/ Chomutov:
pplk. Karel Prášil, býv. posádkový velitel, Chomutov, ul. Tomáše ze Štítného čp. 12, NS
František Průcha, býv. strážný a velitel internačního tábora, šstržm. SNB, KSČ, člen kárné komise při okresním výboru KSČ
Miroslav Voráček, četař, býv. strážný tábora, nelze zjistit, pobyt neznámý Josef Skalický, svobod., býv. strážný tábora, nelze zjistiti, bydliště od r. 1945 neznámo

b/ Most:
Karel Vlásak, býv. velitel tábora, Hor. Lom, čp. 732, t. č. v zajišťovací vazbě kraj. Soudu v Mostě, bez polit. Přísluš.
Vasil Berkovič, býv. voj. velitel Stalinových závodů, správně Zoltán Berkovič, slov. nár. židovského vyznání, bez polit. příslušnosti, t. č. v Liberci
Josef Vácha, býv. velitel záv. stráže Stalinových závodů, bytem v Záluží, Závodní ul. čp. 39 funkci velitele závodní stráže vykonává dodnes, KSČ

c/ Folmava:
Josef Fahrner, býv. poručík a vedoucí ilegální skupiny „NIVA“, nyní škpt. Voj. Útvaru v Domažlicích, KSČ

d/ Krásné Březno
Vobecká, býv. předsedkyně ONV v Ústí n. Labem, členka KSČ a předsedkyně kraje KSČ /ONV Ústí n.L. Ústí n. Labem, zemřela v r. 1947
pplk. Beneš, býv. velitel SNB, Ústí n. L., podal přihlášku do KSČ již v r. 1945 nebyl však přijat pro nedostatečné chování v době okupace, teprve v r. 1947 byl do KSČ přijat
škpt. SNB Hněvkovský, okresní velitel SNB, Ústí n. L. KSČ
Rudolf Eisenhammer, Krásné Březno u Ústí n.L. , byl do září 1946 v KSČ, ze které byl vyloučen. V říjnu 1946 zatčen pro machinace s motorovými vozidly a 10 měsíců byl ve vazbě kraj. Soudu v Litoměřicích. Po propuštění vstoupil do strany soc. dem., kde je dosud. V porevoluční době působil u prozatímní policie v Ústí n. L., kde o své újmě zastřelil několik osob německé národnosti.

e/ Děčín- Podmokly
pplk. Voves, býv. posádkový velitel v České Lípě, nezjištěno
Jindra Lorencová, úřednice ONV v Děčíně, SD
Božena Mazurenková, úřednice ONV v Děčíně, KSČ
Ludmila Leníková, výp. síla, bytem v Děčíně, SD
Marušáková, manželka vrch. resp. fin. str. v Děčíně, NS
Kvapilová, bytem v Podmoklech, KSČ

h/ Hagibor
Dr. Josef Sehnal, býv. kpt., velitel inter. Střediska, politicky orientován do prava, kde je organizován nedalo se zjistit, KSČ vyloučena
Kpt. SNB Koutek býv. velitel střediska, SD
Olšina Karel, vrch. stržm. SNB, býv. zástupce velit. stř. KSČ

h/ Terezín škpt. Stanislav Franc, býv. velitel pevnosti Terezín, dle zjištění osoba tohoto jména se v Terezíně vůbec nevyskytovala
Josef Průša, soukr. úředník, býv. velitel inter. Tábora v Terezíně, za okupace v Terezíně vězněn, po revoluci velitel Malé pevnosti, přivlastnil si neoprávněně hodnost škpt., za nečestné činy, kterých se v Malé pevnosti dopustil, byl ve vazbě kraj. Soudu v Litoměřicích, po propuštění přesídlil neznámo kam, nelze zjistit
Šstržm. Josef Macák, člen četnického oddílu v Terezíně – Ghetě, sloužil u strážního oddílu na Malé pevnosti, později v Ghetě,kde se nyní zdržuje, nedalo se zjistit
Npor. Bambas, člen čet. oddílu v Terezíně – Ghetě, byl velitelem strážního oddílu Terezín krátce před osvobozením a ještě nějaký čas po osvobození. Později byl okresním velitelem SNB v Roudnici n. L. od 13. 1. 1948 ve výslužbě, NS
Por. Jan Hrábek, velitel oddílu SNB v Malé pevnosti Terezín, vzhledem k tomu, že na Malé pevnosti neexistují žádné záznamy nelze zjistit, zda byl a kde se nyní nachází. Polit. přísl. Nezjištěna.
Soňa Průšová, býv. dozorkyně v Terezíně, nezjištěno, dcera výše uvedeného Josefa Průšy
Alois Tomeš, býv. dozorce Terezín, nezjištěno
Ladislav Mráček, býv. dozorce Terezín, nezjištěno

i/Stříbro
Frant.Krištofofič, býv. velitel internačního střediska ve Stříbře, KSČ

3/ Ivanovice na Hané /ONV Výškov/
František Ostradovský, kožešník, bytem v Dolním Kubíně, uvedené bydliště neexistuje
Bernard Zachrla, Ivanovice na Hané čp. 296, KSČ
Frant. Pražák, po revoluci bytem Ivanovice na Hané, NS

4/ Vojkovice /ONV Hustopeče/
Karel Pachl, býv. předseda MNV ve Vojkovicích č. 102, t.č. úředník ZNV Brno, t.č. v zajišťovací vazbě na Slovensku, polit. přísl. nelze zjistit
Josef Kubíček, železniční zřízenec, Vojkovice čp. 185 , KSČ
Frant.Bělík, kovář, bytem Vojkovice č. 102,NS
Vilém Havlát, rolník, Vojkovice čp. 37 , NS

5/ Brodek u Konice /ONV Litovel/
František Ptáček,vrch. Stržm.SNB, velitel oddílu SNB v Brodku u Konice, KSČ
Jan Zavíral, místopředseda MNV v Konici, SD
Martin Strouhal, škol. Insp. Býv. předseda ONV Litovel, SD
prap. SNB Václav Bisoň, bytem v Konici, asi Lid.
Jan Libert, býv. předseda MNV, tajemník NS v Praze
6/ Bystřice n. Pern /ONV Nové Město n. M. ev.č.8.
Štefan Kaňka, parašutista, bytem ve Víru,okres. Nové Město na Moravě, bez./

7/ Reišdorf /ONV Vejprty, ev. Č. 9/
Karel Havránek, velitel skupiny RG, bytexe Šmídeberku čp. 556, okr. Vejprty, dosud v KSČ, jedná se o jeho vyloučení pro špatné chování v porevoluční době

8/ Dolní Jiřetín /ONV Most/
Josef Dobiáš, horník z Dol. Jiřetína, Koněvova čp. 1 , NS č.10
Rada Milovič, býv. politický vězeň, nasazený na Mostecku na práci – Jugoslávec, neznámo, údajně se v r. 1945 odstěhoval do Jugoslávie

9/ Měděnec /ONV Vejprty/
Jan Neruda, býv. velitel skup. RG bytem v Měděnci, NS
Bohuslav Frček, býv. zástupce vel. Skup. RG, bytem Děčín, polit. přísl. Nezjištěna
Jan Šťastný, bytem ve Šmídeberku, okr. Vejprty, SD

10/ Mariánské Radčice a Libkovice. Č. 12
por. Smrčina, býv. velitel jednotky RG v Libkovicích a Mar. Radčicích, pro zvěrstva zbaven funkce a zatčen voj. Orgány a odveden neznámo kam, polit. přísl.nelze zjistit /ONV Duchcov/
Janotka, býv. předseda MNV v Radčicích, Lid.
kpt. Sommer, býv. důstojník OBZ v Postoloprtech, působil v Postoloprtech jen krátkou dobu a je tam neznám. Nynější bydliště neznámo. Polit. přísl. Nelze proto zjistiti.
por. Čupka, býv. důstojník OBZ v Postoloprtech, KSČ

11/ Bruntál, ev. Č. 13
kpt. Jaroslav Kučera, býv. příslušník III. Tank. Prap. I. Čsl.tank. brigády, KSČ
Por. SNB Josef Paška, zprav.důst. pěš. Pluku 34 v Bruntálu, KSČ
pplk. Part. Vítězslav Chlumský –Kadlčák, velitel složky „Rudá Morava“, KSČ

12/Lichnov a Sosnová /ONV Bruntál/č. 14
Foltys, býv. čeledín v obci Zátor, okr. Krnov, není v okrese vůbec znám a nikdy nebyl zde policejně hlášen

13/ Vroutek ev. č. 15 /ONV Podbořany/
Dr.Krása, býv. hejtman, t.č. u ONV v Žluticích, přeložen do Frýdlantu, pro přijímání úplatků vyloučen z KSČ, předtím členem NS a SD
Dr. Ježek,soudce, Podbořany, okresní soud, Lid.
Dr. Walter Zimmermann, lékař, Podbořany, německé národnosti, odsunut do Německa

14/17 Dolany /ONV Kadaň/
Emil Štercl, býv. předseda MNV v Dolanech, neznámý, polit. přísl. nezjištěna

15/18 Přísečnice /ONV Vejprty/
npor. Chaloupka, býv. posádkový velitel v Přísečnici, neznámý, polit. přísl. nezjištěna

16/20 Dačice /ONV Dačice/
gen. Hobza, velitel partyz. Brigády „Táborité“, která prováděla evakuaci Němců z Č. Velenic, polit. přísl. nezjištěna
Josef Condra, býv. předseda ONV v Dačicích, bytem v Brně, plit.přísl. nezjištěna
Václav Zábraša, rada polit. správy, Dačice, nezjištěno
por. Josef Dubský, partyzán, nyní profesor na stát. reál. gymn. v Berouně, NS
vrch. stržm. Pěnička, velitel stanice SNB v Dačicích, do KSČ nepřijat, nyní NS

17/22 Stonařov /ONV Jihlava/
Ant. Pěnkava, referent ONV Jihlava, bytem Třešť 763, polit. přísl. NS
Jaroslav Samuel, t.č. bytem Jihlava, Čajkovského 23, KSČ
ppor. Široký, bytem v Třešti 865, asi Lid.
Dr. Vacek, vedoucí ONV v Jihlavě, Lid.
Kpt. Skřipský, velitel inter. tábora Stonařov, KSČ

18/23 Kralice /ONV Třebíč/
Antonín Dukát, Brno, Francouzská 67, /býv. partyzán/, vystoupil z KSČ dne 1. 2. 1948

19/24 Hranice /ONV Hranice/
Vladimír Bouda, býv. velitel sběr. střed. Hranice, soudně zbaven svéprávnosti, kloní se k NS
Frant. Bȍgel, býv. velitel sběr. střed. Hranice, KSČ vyloučen ze strany

20/26 Ústí n. Labem
Josef Duba, býv. předseda ONV v Ústí n. L., pro nečestné jednání v porevoluční době vyloučen z KSČ, zemřel v nemocnici kraj. soudu Litoměřice
Josef Žďárský, řidič z Ústí n. L. Trnice 579, býv. dozorce ve sběr. středisku vystupoval jako příslušník KSČ, ale nikdy a není jejím příslušníkem

21/27 Domažlice /ONV Domažlice/
škpt. Josef Fahrner, býv. vojenský zmocněnec ONV v Domažlicích, KSČ

22/29 Tocov /ONV Kadaň/
kpt. Náměstek,býv. posádkový velitel v Kadani, KSČ
Dr. Antonín Bajer, vedoucí úřadu OSK Kadaň, NS

23/3O Letovice /ONV Boskovice/
kpt. Juraj – Josef Jakeš, býv. velitel partyz. Skupiny v Letovicích, z KSČ vyloučen
Karel Jansa, dělník Letovice, z KSČ vyloučen
pplk. Ludvík Tůma, MNO-hl. .št. 8 odd. bytem Praha – Dejvice, Nad Šárkou 43, nelze zjistit

24/31 Hustopeče /ONV Hustopeče/
Bohumil Varadínek, předseda MNV, Hustopeče, býv. SS-man
Bohuslav Zástěra, Hustopeče,německé národnosti –„-
Josef Machač ml. Hustopeče , KSČ
Miroslav Halma, Hustopeče –„-

25/33 Malovice /ONV Netolice/
por. Jaromír Honsy, vedoucí partyzán. Skupiny v Netolicích, zjištění dosud nedošlo
Josef Mikeš, člen part. skup. Netolice, dosud nedošlo
Václav Cinický, -„- -„- -„- -„- dosud nedošlo
Boronovský -„- -„- -„- -„- dosud nedošlo
Šesták -„- -„- -„- -„- dosud nedošlo
Ledvina -„- -„- -„- -„- dosud nedošlo

26/35 Rožmitál pod Třem. /ONV Blatná/
Frant. Dušek, učitel a předseda místní vyšetřovací komise v Rožmitale, dosud nedošlo
Rudolf Sadílek, člen part. skup. Rožmitál, dosud nedošlo

27/36 Mladá Boleslav
Jiří Roubíček, obch. Příručí, Praha – Nusle 838/6, KSČ
Vladimír Dlouhý, Kosmonosy, dosud nedošlo

28/38 Čes. Kamenice
škpt. Dovara, působí v Čes. Kamenici po revoluci, za doby svého působení dopustil se zpronevěr. národního majetku. Předstíral příslušnost ke KSČ, ale nikdy organizován nebyl
Adolf Charous, býv. předseda MSK v Čes. Kamenici, bytem tamtéž čp. 624, na jaře 1946 vyloučen z KSČ, pokoušel se vstoupit do stran SD a NS, až byl konečně přijat do strany Lid., kde je dodnes

29/39 Třebívlice /ONV Litoměřice/
Václav Bőhm, Louny , Jateční 1077, politicky orientován do prava, přesně nezjištěno
Václav Brožíšek, Třebívlice čp. 57, nezjištěno
Oldřich Jindřich, strojní zámečník, Třebívlice 83,nezjištěno
Antonín Macák, zedník, Podsednice,okr. Litoměřice, polit. přísl. KSČ

30/40 Tušť n. Lužnici /okr. Třeboň/
pplk. Vladimír Hobza, velitel partyzánské skupiny, t.č. Karlovy Vary, KSČ

31/1 Rychnov n. Kněž.
Karel Grim, člen partyz. Skupiny Fridrich, bytem Rychnov n. Kn., pravděpodobně KSČ
František Zahradník, býv. předseda MNV Rychnov n. K., KSČ
Frant. Erben, stroj. Zámečník, Rychnov n. K. nezjištěno
Jan Polanský, Týniště n. Orl. Čp. 327, byl zastřelen v revolučních dnech
Frant. Šugl, úředník cenové kontroly v Pardubicích, polit. přísl. NS

32/2 Drholec /ONV Mikulov/
Jan Minař, býv. člen revoluč. Nár. stráže v Drholci, polit. přísl. Nezjištěna
vrch. Strž. Vaník, býv. Velitel stanice SNB Drholec, polit. přísl. NS

33/2 Nový Přerov /ONV Mikulov/
Rudolf Veselský ze Starého Podvora, okres Hodonín, nezjištěna, sympatizuje s KSČ
Jiří Koláček, Mikulov, Kalinova 9, KSČ
Stanislav Pechal z Újezdu, KSČ
Cyril Blažek ze Starého Podvora, KSČ
Alois Sova z Nečic, bydliště neznáme, nelze zjistit
Alois Černobil z Újezdu, nepodařilo se zjistit

34/2 Medlová /ONV Mikulov/
Matyáš Tajmara, který se vydával za komisaře v Medlově v porevoluční době, KSČ

35/4 Vsetín /ONV Vsetín/
Frant. Malo z Kolárovic, nikdy nebyl polic. Hlášen
Alois Havlík, soukr. Úředník, býv. Předseda ONV, bytem Vsetín, přesídlil ze Vsetína. Polit. přísl. nelze zjistit

36/5 Bílá Voda /ONV Zábřeh n. M./
Jan Červený, býv. Nár. správce a člen ONV Zábřeh, přesídlil na Slovensko, polit. přísl. nelze zjistit

37/6 Opava /ONV Opava/
Oldřich Nos, býv. strážný tábora v Opavě, KSČ

38/7 Místek /ONV Místek/
Vladislav Vojtěchovský, býv. str. int. Střed., KSČ
Jan Ctibor, bývalý straž. Inter. Střed. KSČ
Konstantin Koliba --„-- --„-- --„-- KSČ
Jan Bašanda --„-- --„-- --„-- KSČ
Miroslav Bártek --„-- --„-- --„-- KSČ

39/8 Hejnice /ONV Frýdlant/
npor. Špirk, býv. posádkový velitel v Hejnicích, KSČ
rotmistr Matras, člen posádky v Hejnicích, KSČ

40/9 Liberec /ÚNV Liberec/
Pavel Hložek, velitel skupiny RG v Liberci, KSČ
Rudolf Rokos, býv. velitel pol. oddílu Liberec, KSČ

41/10 Teplice n. Met
škpt. Svoboda, býv. velitel jednotky, která působila v porevoluční době v Teplicích n. M, politicky se neprojevuje, nelze zjistit
Mir. Rýdl, člen voj. jednotky, která působila v Teplicích, nyní neznámo kde, nelze zjistit
Jaroš, vrch. Stržm. SNB, působil v porevoluční době v Teplicích n. Met. , KSČ

42/ Hanke
Vladislav Kusz, vedoucí tábora v porev. Době, KSČ Ostrava
Emil Martínek, býv. vedoucí táb. Hanke, KSČ
J. Gloss, býv. strážný tábora Hanke, německé nár., ve vazbě kraj. soudu v Ostravě
L. Pieczka, býv. strážný tábora Hanke, KSČ
Josef Jurášek, býv. strážný tábora Hanke, KSČ

43/ Lověšice /ONV Přerov/
por. Pazur, velitel voj. transp. Který zastavil 18.6.1945 na přerovském nádraží, nelze zjistit

A 2/1 1765 mikrofiše - 21/54 s. 63, 65- 73 (s.2 - 9 ) Porevoluční události

Související články:
Sudety 12.9. - 7.10.1938 (10.11.2009)
Dekrety presidenta republiky na mnohé použití (08.11.2009)
Nový Jičín a aktivity 1. čs. samostatné tankové brigády (Květen – srpen 1945) (08.11.2009)
O „úředním jazyku“ ve Slezsku 1851-1910 (17.10.2009)
Činnost vojáků 1.čs. samostatné tankové brigády - násilné vysídlení Němců z Krnova v červnu až srpnu 1945 (15.09.2009)
Krátký přehled dějin Slezska a národnostní otázky regionu (11.09.2009)
ZÁNIK SLEZSKA 1.12.1928 (12.11.2008)
Dvoujazyčné názvy obcí (31.10.2008)
Ztráta domova (21.10.2008)
POKUS OBYVATEL ZÁPADNÍHO SLEZSKA O REALIZACI PRÁVA NA SEBEURČENÍ (15.10.2008)

:: Zobrazit všechny související články ::

Zpět | Autor: Bc. Franz Chocholatý Gröger | Komentář: 1 | Přidat komentář |

| Zdroj: Franz Chocholatý Gröger