Nacistická vojska dokončila obsazením českých zemí definitivní rozbití naší vlasti a převzala protektorátní správu nad naším státem. Protektorát Čechy a Morava byl už dříve připravovanou verzí ovládnutí naší země bez vojenského konfliktu. Po obsazení Sudet bylo jen otázkou času, kdy Hitler přikročí k dalšímu kroku. Vždyť vojenskou směrnici k přípravě likvidace zbytku ČSR vydal říšský kancléř Adolf Hitler již krátce po Mnichovu, dne 21. října 1938. Dne 14. března 1939 byl vyhlášen Sněmem Slovenské krajiny samostatný slovenský stát, vzniklý pod patronací Německa. Okupace českých zemí o den později, 15. března 1939, která následovala po ultimativních jednáních Adolfa Hitlera s československými představiteli - prezidentem Emilem Háchou a ministrem zahraničních věcí Františkem Chvalkovským v Berlíně, a následný vznik Protektorátu Čechy a Morava podle Hitlerova výnosu z 16. března 1939, znamenaly dovršení úsilí nacistického Německa o rozbití československého státu a převzetí německé správy nad celou naší vlasti. K tomu také došlo agresí Německa dne 15. března 1939 v ranních hodinách. V ten den probouzely Pražany od časného rána reproduktory: „Počínaje šestou hodinou 15. března začne německé vojsko obsazovat území Čech a Moravy …“. Gestapo dorazilo do Prahy pochopitelně ještě dříve než řádná armáda, a už v 8.00 hodin obsadilo pražské policejní ředitelství a převzalo tak kontrolu policejního aparátu u nás. Začalo zatýkání nepohodlných osob a komunistů v rámci tzv. Akce mříže (Aktion Gitter), za jediný den bylo jen v Praze zatčeno na 6 tisíc občanů. Nacistické jednotky vnikly do Prahy v dopoledních hodinách. Už odpoledne prodávali kameloti první pražské okupační noviny s tučnými titulky „Říšský kancléř Hitler přejímá český národ pod ochranu německé říše“. Večer v 19.15 hodin přijel do Prahy v silně zajištěné koloně aut spolu s Ribbentropem vůdce Adolf Hitler.
Zde je dobré si ještě připomenout jednu událost z té doby. Je známo, že už den před tímto datem, tedy 14. března 1939 v podvečer, začala německá armádní skupina generála Keinera a zesílený oddíl zbraní SS „Adolf Hitler“ kolem 17.30 hodin obsazovat Moravskou Ostravu a nedaleký Místek. Stalo se tak o několik hodin dříve, než byl v Berlíně sepsán nátlakový protokol o „žádosti o ochranu“ českých zemí. V tuto dobu nebyl ještě prezident E. Hácha v Berlíně, kam dorazil až v 21 hodin a po příjezdu se dověděl, že Moravská Ostrava byla mezitím obsazena německou armádou. Mělo ho to morálně zdeptat a byl vystaven situaci, že pro Hitlera je v podstatě jedno, zda podepíše nebo ne, okupace se již realizuje a nelze ji zastavit. Pochopitelně, že s kapitulačním podpisem to bude mít A. Hitler snazší, dokonce i před okolním světem. Nebyl to však jediný důvod vpádu na Moravu.
Náš generální štáb nestačil tehdy 14. března v podvečer ještě vydat kapitulační rozkazy, a proto se tehdy bojovalo například v Místku. Frýdek–Místek byl tehdy městem na československopolském pohraničí s 35 tisíci obyvateli. Město samotné bylo plné uprchlíků, v okolí rostly pašerácké tlupy a ve městě se roztahovali hlavně henleinovci, na 8 tisíc „soukmenovců“ tehdy ovládlo skoro celé město. Ordneři pochodovali frýdeckým náměstím s pochodněmi v rukou a provokovali. Lidé obrátili pozornost k místní vojenské jednotce, od které jako od armády očekávali rozhodný čin. Na zdi frýdeckých kasáren poblíž sokolovny se objevil nápis „Vojáci – nedejte svou vlast!“ Nápis se objevil i v Místku, kde sídlil 3. prapor 8. slezského pěšího pluku. K boji s Němci došlo před bránou někdejší Czajankovy textilní továrny, kde byla kasárna o síle čtyř rot, tj. asi 250 vojáků a důstojníků. Velitelem 3. praporu byl podplukovník Štěpina, mezi důstojníky byl jeho zástupce kapitán Karel Pavlík, poručík Martínek, Cibien, z poddůstojníků četař Štefek, Gola a další. Už krátce před 15. březnem muselo vojsko v kasárnách odevzdat granáty, ty byly odvezeny na velitelství. Příděly a zásoby nábojů a celkové munice, ale i potravin se snížily. Z posádky odcházeli slovenští příslušníci. Tak 14. března asi v 18.30 hodin uviděl strážný Matěj na silnici auta s namontovanými kulomety. Padly první výstřely a zaslechl výkřiky „Halt!“. Vrátil se proto zpět do vrátnice, kde tehdy měla službu 12. kulometná rota zastupujícího velitele kapitána Pavlíka. Ten také ihned vydal pokyn k obraně, začala přestřelka. Vojáci zjistili, že útočníkem nejsou ordneři, ale pravidelná německá armáda. Z děla byly Němci vypáleny 3 rány přímo do kanceláře velitele praporu. Přestože tehdy mnohonásobné přesile čelili převážně nováčci, nereagovali na výzvy ke složení zbraní a přestali se bránit až když jim došly náboje. Po úporném boji dostal podplukovník Štěpina konečně spojení s velitelstvím a vyslechl rozkaz: „Ihned zastavte palbu! Neuposlechnete-li, budete postaven před vojenský soud!“ To se už psal osudný 15. březen. Obránci museli naházet zbraně na hromadu na dvoře kasáren a Němci k ní postavili protiletadlový kulomet. Vojáci byli vyvedeni na 4 hodiny v trojstupech k místeckému náměstí. Stateční obránci kasáren v Místku, na levém břehu řeky Ostravice, neměli z boje ani raněné, fašistů tehdy padlo 18 – 21 mužů. Ozbrojený odpor v Místku zůstal navždy zapsán jako ojedinělý v tehdejší okleštěné Česko- Slovenské republice.
České země se staly 15. března podle výnosu součástí území Velkoněmecké třetí říše a “vstoupily pod její ochranu”. Došlo ke vzniku dvoukolejné státní správy - protektorátním úřadům byly nadřazeny nově vytvořené říšské úřady německých oberlandrátů (vrchních zemských radů), které spravovaly určitou část území protektorátu (jejich obvod činil 1 až 6 politických okresů). Tento stav umožňoval Němcům využívat protektorátní orgány k prosazování svých cílů a kontrolovat jejich činnost. Na území Protektorátu Čechy a Morava existovala i dvojí soustava soudů a komplikovaná struktura právních norem, včetně přímé aplikace říšského práva, práva vydávaného říšským protektorem a práva vytvářeného protektorátní vládou.
Pro veškeré obyvatelstvo u nás Protektorátem nastaly těžké časy utlačování, výhrůžek, diktování a lidského ponižování, které trvaly příštích více jak šest roků. Zbytek naší dřívější republiky byl z vůle Německa cíleně utlačován a germanizován, také ekonomicky využíván a morálně devastován. Ukázalo se, že připravovaná okupace Československa byla jen začátkem velkého dramatu druhé světové války. Okupace ze strany nacistického Německa směřovala prakticky do všech světových stran, po celé Evropě. Po obsazení západní Evropy (mimo Velké Británie) si Hitler východním směrem vzal ale přece jen velké sousto. Těžké boje na východní frontě a obrat v průběhu Velké vlastenecké války na území Sovětského svazu tak předznamenaly blížící se konec války a zejména nacistického Německa. Definitivním nástupem Rudé armády a Spojeneckých vojsk ve druhé polovině roku 1944, a hlavně pak na jaře roku 1945, se přiblížil i konec ponižujícího německého Protektorátu u nás. Historie Mnichova, osudného 15. března 1939 a následné okupace naší vlasti je už skutečně hodně vzdálená, přesto je třeba si tyto naše těžké okamžiky neustále jako memento našich dějin připomínat.

Připravil: PhDr. Alois Matuška
(použito: L. Svoboda – Z Buzuluku do Prahy, SPB – Památná místa bojů proti fašismu, NV 1961)