700. výročí zavraždění krále Václava III. a tím konce Přemyslovců u nás

700. výročí zavraždění krále Václava III. a tím konce Přemyslovců u nás
Vydáno dne 01. 04. 2006 (3542 přečtení)

V letošním roce 2006 si připomínáme významné 700. výročí vztahující se ke konci vlády první knížecí a královské dynastie u nás - Přemyslovců. V srpnu roku 1306 byla vláda této dynastie ukončena dýkou, kterou najatý vrah v Olomouci ubodal teprve sedmnáctiletého českého krále Václava III. Podívejme se při příležitosti tohoto výročí alespoň stručně na rozhodující události konce 13. a začátku 14. století u nás.

Už počáteční činy krále Přemysla Otakara II. (1253 – 1278) naznačily, že vstoupil na český trůn neobyčejně zdatný a schopný panovník. Dovedl bohatství země a výsledků usilovné práce poddaného lidu využít ku prospěchu svého přemyslovského rodu a také ke slávě Království českého. Byl veleben jako král „železný a zlatý“. Po překotně provedené volbě nového římského krále v roce 1273, kterým se stal v té době neznámý jihoněmecký hrabě Rudolf z Habsburku, kdy Přemysl neprojevil souhlas z touto volbou, započal boj mezi Přemyslem II. a římským králem Rudolfem. Spor se neustále rozvíjel a blížil se v tragické střetnutí. Když selhaly všechny pokusy rozvrátit Království české zevnitř, svolal Rudolf Habsburský vojsko a v srpnu 1276 s ním zamířil k západní české hranici. Za zády Přemysla II. navíc ještě povstala k odboji i česká šlechta a zradila jej. Hlavou zrádců byl Záviš z Falkenštejna, který otevřeně vystoupil jako straník habsburský. Hanebný mír uzavřený před Vídní nemohl Přemysl přenést přes srdce a věděl, že se blíží rozhodná bitva. Ta nastala v létě 1278 u Suchých Krut (Dürrenkrutu) na Moravském poli. Česká vojska byla Rudolfem Habsburským s pomocným vojskem uherským poražena a král Přemysl II. zabit – 26. srpna 1278. Tak tragicky vyvrcholilo kralování Přemysla Otakara II.

Na český trůn měl dosednout teprve sedmiletý Václav (1278 – 1305), jediný přímý dědic královské koruny. Po volání královny vdovy Kunhuty přišli do Čech Braniboři a Václavův bratranec Ota V. Braniborský se ujal na pět roků poručnictví nad nezletilým kralevicem Václavem. Dědic českého trůnu se stal vězněm, a to nejprve v Praze, pak na hradě Bezdězi a nakonec v Braniborech. Pětileté vládnutí Braniborů patří mezi nejsmutnější kapitoly našich dějin. Proti Braniborům nesvedla nic ani Kunhuta, která utekla před Otou V. do Opavy ke zrádci svého manžela – Záviši z Falkenštejna. Později se dokonce stala jeho manželkou. V roce 1283 se dvanáctiletý, bledolící Václav II. navrátil do své vlasti. Královské žezlo ale třímal jeho otčím, pan Záviš. Po Kunhutině smrti si Václavovu přízeň dovedla získat habsburská strana a teprve až když roku 1287 byla za Václava provdána Guta Habsburská, vymanil se mladý král z vlivu Záviše. Roku 1289 se král Václav II. lstivě zmocnil Záviše a dal jej zemskému soudu odsoudit k smrti. Záviš přišel o život ale až v roce 1290, byl sťat pod hradem Hlubokou. Král Václav II. se teprve nyní stal samostatným vladařem. Václav II. byl vzdělaným a schopným panovníkem. Žil stejně jako jeho otec Přemysl II. představou silné centralizované feudální monarchie. Za pomoci vynikajícího vlašského právníka Gozza z Orvieta se pokusil dát zemi zákoník, nakonec k tomu ale pro odpor šlechty nedošlo. České panstvo také zmařilo králův úmysl založit v Praze universitu. Václav II. i přes dílčí prohry dovedl uhájit svrchovanost panovnické moci a vybudoval český stát v mocnou monarchii. Rudolf Habsburský mu vrátil Moravu, pak přivtělil k Čechám opět Chebsko, také Krakovsko a Sandoměřsko. Václav II. se také vmísil do sporů polských knížat o královskou korunu a dosáhl dokonce toho, že byl v roce 1300 korunován v Hnězdně polským králem. Česko – polská unie tak vytvořila v tehdejší Evropě mocné soustátí. Český král se stal také rozhodujícím činitelem při obsazování trůnu římského krále. V té době nastal velký hospodářský rozvoj země. Úspěšně pokračovala těžba stříbra, hlavně pak v Horách Kutných. Král si vyhradil veškeré drahé kovy na území státu a dal tak základ pravidelným příjmům královské komory. Provedl mincovní reformu a novým platidlem se stal tzv. pražský groš (grossi Pragenses). Václav II. usiloval i o získání uherské svatoštěpánské koruny, a to po smrti Ondřeje III. z rodu Arpádovců. Roku 1301 trenčanský palatin Matouš Čák nabídl jménem části uherské šlechty uherskou korunu mladičkému synovi českého krále Václavovi III. Tak byl uherským králem v Budíně korunován Václav III., který přijal jméno Ladislav V. Byl slavnostně korunován 27. srpna 1301 ve Stoličném Bělehradě arcibiskupem Janem Kaločským.. Touto korunovací tak byly poprvé do rukou českých Přemyslovců spojeny Čechy, Polsko a Uhry v jeden velký celek..

Právě když byl král Václav II. na závratném vrcholu moci, sešikovala se smutně proslulá jednota papeže a německého krále proti Českému království. Udeřili proti Václavovi, aby se zřekl titulu krále polského a aby se vzdal i Uher. U Uher se rozhodl Václav II. ustoupit, vypravil se proto do Budína a odvedl roku 1304 svého syna Václava zpět do Čech i s uherskou korunou. Německý král byl Václavem II. na sklonku roku 1304 poražen u Kutné Hory. Když Václav II. sbíral vojsko proti králi Albrechtovi, mladý české král, věčně neduživý a nemocný, také s následky věznění z mládí, nenadále v červnu roku 1305 zemřel na souchotiny. Před smrtí stačil ještě zabezpečit spojeneckými smlouvami svá království pro svého syna Václava III.

Po králi Václavu II. zůstaly celkem tři královské koruny, také velké dluhy, kterými byl vykoupen mocenský rozsah přemyslovského rodu. Dědictví po Václavu II. přebíral jeho teprve šestnáctiletý syn Václav III. (1305 – 1306). Roje nepřátel se po smrti Václava II. ještě rozmnožily. Václav III. se proto úplně zřekl nároků na uherský trůn a chtěl si hlavně uvolnit ruce pro boj s Albrechtem Habsburským a také s polským Vladislavem Lokýtkem. Proto i první válečná výprava Václava III. zamířila do Polska, aby se tam ujal panství zděděného po svém otci. Na žádost zemského hejtmana v Polsku Oldřicha z Boskovic naverboval Václav III. vojsko a táhnul na Polsko přes shromaždiště u Olomouce. A právě v Olomouci při tažení do Polska byl 4. srpna roku 1306 v pravé poledne neznámým vrahem (snad Konrádem z Potensteina, rodem Němec z Durynska) král Václav III. úkladně zavražděn v domě kapitulního děkana. Jak uvádí Zbraslavská kronika "tento král, ozdoba vlasti, jediná útěcha národu zůstavená, světlo a kořen Čech, proklán smrtelnými ranami zahynul a zhasl“. Z naplánování této vraždy byl podezříván římský král Albrecht, piastovský vévoda Vladislav Lokýtek, uherský král Karel Robert i část české šlechty, jíž hrozilo, že by mohla přijít o nově nabyté majetky. Pravdou je, že Václavovou smrtí nejvíce získal habsburský dům, který ihned uplatňoval nároku na český trůn. Smrtí Václava III. vyhasl vládnoucí rod staroslavných Přemyslovců po meči a před Královstvím českým stál vážný úkol povolat na trůn jiný panovnický rod. Rokem 1306 tak skončil slavný panovnický rod, který 450 let řídil osudy naší vlasti prostřednictvím 31 panujících knížat a 7 králů.

Zpráva o smrti Václavově se brzy rozšířila po celé zemi a všude byla přijata nářkem a zármutkem. Český stát se pak stal předmětem úporných válek a bojů. Čechy se tak rokem 1306 staly jevištěm válek o dědictví přemyslovské. V době olomoucké vraždy byl z králova pověření správcem země Jindřich, vévoda z Korutan (1307 – 1310), manžel princezny Anny Přemyslovny. A ten se proto také stal prvním panovníkem v Čechách po smrti Václava. Podle jména tedy v Čechách vlád Jindřich Korutanský, ve skutečnosti ale v zemi vládl nejschopnější panský vůdce a severočeský šlechtic z rodu Rohovců – pan Jindřich z Lipé. Čechy se tak poprvé ve svých dějinách dostaly pod nadvládu panské oligarchie. Až manželství teprve čtrnáctiletého Jana, syna německého krále Jindřicha VII., s osmnáctiletou dcerou Václava II. Eliškou Přemyslovnou, přineslo v roce 1310 Čechám nového krále Jana Lucemburského (1310 – 1346). Na český trůn tak nastoupil rod Lucemburků.

Připravil : PhDr. Alois Matuška (www.kcprymarov.estranky.cz)

Související články:
Ve dnech 14. a (11.03.2007)
Připomenutí, memento a zásadní nesouhlas! Katechismus pro sudetské Němce - z roku 1923 (11.03.2007)
Připomínáme si 67. výročí okupace českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 (20.03.2006)
Právě před 60 lety, byly prezidentské dekrety u nás prohlášeny za zákony (01.02.2006)
NĚMECKÉ TĚLOVÝCHOVNÉ HNUTÍ ZALOŽIL POTOMEK ČESKÝCH BRATŘÍ (24.11.2005)
BÍLOU HOROU PŘED 385 LETY BYLA ZAHÁJENA PRVNÍ VLNA EMIGRACE U NÁS (07.11.2005)
"UMŘÍT ZNAMENÁ PŘEJÍT NA STRANU VĚTŠINY." (J. Rostand) (07.11.2005)
Ke 195. výročí narození největšího českého básníka Karla Hynka Máchy v roce 1810 (07.11.2005)
Letos uplynulo 665 (?) let od narození Jana z Nepomuka (03.11.2005)
OD VYNÁLEZU PRVNÍHO TELEFONU ROKU 1875 UPLYNULO LETOS 130 LET (29.10.2005)

:: Zobrazit všechny související články ::

Zpět | Autor: PhDr. Alois Matuška | Komentář: 1 | Přidat komentář |

| Zdroj: PhDr. Alois Matuška