|
<<
Květen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
| 7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
| 14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
| 21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
| 28 |
29 |
30 |
31 |
| | |
|
|
|
 O vánocích,
svatých nocích
Vydáno dne 20. 12. 2007 (6990 přečtení)
 Staročeské slovo vánoce vzniklo převzetímstaroněmeckého
„winnahten“ (tj. Svaté noci).
Je to stará výpůjčka předcyrilometodějská, zjednodušeně řečeno předkřesťanská. Slované
přišli ke křesťanství později než jiné vyspělé národy, které žily blíže místům, kde nové náboženství vzniklo. Vánoce pro ně byly
svátkem zimního slunovratu, čekáním na světlo, podobně jako pro jiná „pohanská“ náboženství.
Ve 4. století našeho letopočtu
dala křesťanská církev tomuto římskému „svátku světla“ další význam – začal se slavit „festum nativitatis Christi“, tj. svátek
Kristova narození. Stejně jako nový den, je i nový život příslibem a nadějí, nikoli jistotou. Člověk, závislý na slunci, které
vycházelo a zapadalo nezávisle na něm, to věděl. Vykupoval možnost účastnit se nové naděje oběťmi a dary – proto také obdaroval.
Původně slovo „štědrý“ v praslovanštině znamenalo
člověka rozhazovačného, postupně však v církevní slovanštině nabylo významu
shodného se slovem „milosrdný“.
Všechna lidská seskupení od nepaměti provázejí zvyky, rituály a obřady. Rytmizují chod
společenství a jeho členům přinášejí zážitek spolupatření, vytvářejí pospolitost. A čas vánoční je právě jednou z vhodných
příležitostí pro takové zvyky. Dřívější společenství nenechávala jednotlivcům volbu, rovněž však je nenechávala o samotě. Díky
pohanské tradici se vánoce slavily vesele jako třeba masopust. Křesťanství naopak přikazovalo půst a postní jídla o Štědrém dnu.
Obě tradice svátků světla a vánoc se propojily a vytvořily dnešní spojení zamyšleného Štědrého dne a spíše karnevalově laděného
Silvestra.
V moderním pojetí vánočních svátků patří také to, co nazýváme blahobyt. I v nejchudších rodinách se na
štědrovečerním stole objevila jídla neobvyklá a také v množství nevídaném. Hojností se slavil radostný svátek naděje a společné
jídlo patřilo k nejsilnějším společným rituálům. Platí však jedno pravidlo blahobytu – hojnost má smysl jen tehdy, je-li dobře
známa chudoba. Vážíme si blahobytu,
pokud víme, jak vypadá i jeho opak. Každoročně nám nejen lékaři radí – zkuste se v
prosinci postit, jíst prostě a zdravě, možná pak společně oceníte vánoční blahobyt bez podrážděnosti z nabytých kil apod. Příjemné
a užitečné by ale bylo, kdybychom se soustředili i na další obřady a zvyky a prokládali jimi průběh Štědrého večera, vložili je
například mezi čas večeře a čas nadělování dárků. Ve zbožných rodinách může posloužit modlitba, v ateistických pak například zpěv
koled nebo i vyprávění příhod a vzpomínek o chybějících, už třeba trvale nepřítomných členech rodiny či věštění budoucnosti z
litého olova nebo pohozených střevíců. Někde jsou již tradicí třeba večerní procházky, nebo návštěvy svých příbuzných a přátel,
také účast na Půlnoční mši v kostele.
Co říci závěrem této úvahy? Lidé jsou i nejsou příliš moudří. Hádají se a perou,
válčí spolu, ubližují si. V době vánoc však zachovávají válečné příměří, zapomínají na třenice a sváry. Záleží jen na nás, jak
budeme žít nejen během svátků vánoc, ale během celého roku, co uděláme a jak naložíme s dary života …
Vajnachty v Sudetech
Staročeské vánoční zvyky a magie
Vánoce na Hané
Řekům nosí dárky Svatý Vasilij
:: Zobrazit všechny související články ::
Zpět | Autor: PhDr. Alois Matuška |
Komentář: 0 | Přidat komentář |
 
Zdroj: PhDr. Alois Matuška 
|
|
|
Půjdete darovat krev ?
Celkem hlasovalo: 386
|
|
| Aktuální nabídka
Úřadu práce Bruntál |
|
|
Staročeské slovo vánoce vzniklo převzetímstaroněmeckého
„winnahten“ (tj. Svaté noci).
